PONS 21
MOST 21. století
Naše projekty očima ostatních
Koncem října 2019 jsme navštívili Indii s přáteli, kteří náš projekt dlouhodobě podporují. V jejich odpovědích na naše otázky se dobře ukazuje rozmanitost vjemů z naší cesty i uvažovaní o současném stavu v Indii. Věříme, že i tyto odpovědi potvrdí našim dárcům, že podporují dobrou věc a že je ještě potřeba pokračovat.
1. otázka
Jak na tebe zapůsobila škola v Mansapuru?
Naše rodina školu dlouhodobě podporuje. Vždy jsme o vývoji školy slyšeli z vyprávění a četli články a měli jsme docela dobrou představu. Osobní zážitek je jako vždy nejlepší.
Výuka je na stejném vývoji jako u nás na základní škole.
Přestože je dětí ve třídách mnohem více než u nás, soustředí se na výuku.
Indické děti dobře vědí, že čím více vzdělání budou mít, bude jim lépe. Po celou dobu pobytu to vyplývalo ze všech diskusí s dětmi a studenty, i v samotné vesnici Mansapur, která je velmi chudobná. Většinou nemají ani postele, ale mají sny, přání –stát se lékařkou, IT specialistou nebo i jen skromný plán vyučit se a mít řemeslo.
Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Bylo neuvěřitelné poznat jejich učící techniky a vidět jejich usměvavé, i když většina z nich bydlí v lokální velmi chudé vesničce. Bylo vidět, že všichni přicházejí do školy s radostí a cílem, něco nového se naučit. Myslím, že jsou upřímně vděční za tuto příležitost.
Škola byla moc zajímavá hlavně to, že se děti učily jinou metodou než my. Hodně nahlas si opakovaly učivo. Budova je hezká jak zvenku, tak i zevnitř. Děti byly samostatné, bystré a snažily se a přístup učitelů k nim se mi taky líbil.
Fungujicí škola pro děti v místech, o kterých Evropan nikdy neslyšel a ani si nedovede život v těchto končinách představit. Žádný projekt na papíře či vizualizace - ŠKOLA – tříposchoďová, z cihel a betonu, pevná, čista, s nádvořím ... v plném učebním provozu a všude kolem spousta veselých děti ve veku od 3-14 let.
O děti je velmi dobře postaráno, o některé určitě lépe než doma v chýši. Do školy chodí rády, s nadšením, s vděčností, škola pro ně představuje luxus a naději na lepší život. Překvapen jsem byl z velkého respektu žáků vůči učitelům, kázní při výuce i o přestávkách a také čistotou a hygienou ve srovnání s čistotou a hygienou ve vesnicích a městech.
Co si odnášíš ze setkání se sestrou Marií Goretti a jejími spolupracovníky?
Romana Benešová
Viktorie Benešová
Robert Beneš
Jana Voppichler
Mattihias Voppichler
3. otázka
Dovedeš si nyní představit, co se asi díky koronaviru děje v Indii a jak jim pomoci?
Dovedeš si nyní představit, co se asi díky koronaviru děje v Indii a jak jim pomoci?
Naše rodina je v pravidelném kontaktu s lidmi z oblastí, které jsme navštívili.
Díky telekomunikační technice a internetu mohou naše děti komunikovat s dětmi v Indii. Takže i teď víme, že do školy nechodí a velmi podobně jako u nás je “zavřeno” na mnoha místech. Což je správné. Co je určitě ale problém, že v Indii asi nedosáhnou takovou disciplínu a nemohou z mnoha důvodů zavést taková opatření jako u nás. Je to lidnatá země a prostory jsou stísněné a pokud by se objevil nakažený člověk i laik pochopí, že se rázem patrně nakazí velké množství lidí, možná velká část vesnice apod.
Toho se moc bojíme. A velmi dobře vím, že jim tam pomůže opravdu každá koruna…
Nedokážu si vůbec představit, co musí prožívat. Děti stále běhaly venku s kamarády a všichni žili v kolektivu. Často na ulici do pozdních nočních hodin. Ve vesnici v Mansapuru se sotva celá rodina vešla pod střechu a byli rádi, že mají jednu postel pro 6 členů rodiny. A teď mají omezený režim a musejí vydržet na jednom místě...
V době koronaviru je to všechno v Indii určitě ještě mnohem těžší než jindy. Děti nechodí do školy, musejí zůstat v chatrčích, omezeně ven a i rodiče to musejí mít s nimi složité. Koronavirus je nebezpečný druh viru, píšeme si a volám a doufám, že jsou na sebe opatrní. Přeju si, aby se nenakazili.
Často doma vzpomínáme na Indii, jsme ve spojení s přáteli a představujeme si nepředstavitelné. Upřímně řečeno si korona-situaci v Indii vůbec nedokáži a ani nechci představit! Karanténa? Hygiena? Dezinfekce? Roušky? Odstup?
Nevím, z mé pozice opravdu reálná je finanční pomoc a následný nákup a zprostředkování dezinfekčních a hygienických potřeb.
Koronakrize znamená pro mě úplně novou situaci, ve škole, ve sportu, ve styku s kamarády, babičkou a dědou. Přemýšlím, ale sám pomoci nemohu. Jednak je Indie daleko a ani nevím, co v Indii potřebují a co by pomohlo. Myslím, že skupina nebo organizace jako např. PONS 21 má určitě více možností.
Pokud se dá dohromady více lidí, pak i můj příspěvek ve výši 10 EUR bude mít přínos a pro mě zároveň uspokojení, že mohu pomoci.
